Zámek Sázava (Sázavský klášter)
Kolem roku 1032 se poustevník Prokop rozhodl založit klášter, což se mu za podpory knížete Oldřicha také podařilo. Tento vzdělaný slovanský kněz a později světec, si vybral právě toto místo, protože už tehdy bylo opředeno mnohými legendami. Lidé se zde bezpochyby shromažďovali už od pravěku, dodnes archeologové nacházejí zbytky prastarých hradišť.
Prokop a další poustevníci, kteří hledali duchovní očistu, tam tedy nejdřív založili osadu, kde se společně modlili, postili se a pracovali. Osada se postupně rozrůstala a to vyústilo v postavení benediktinského kláštera, jehož opatem se stal právě Prokop. Zpočátku se jednalo jen o malý dřevěný kostelík zasvěcený Panně Marii. Kamenná stavba začala vznikat až koncem 11. století.
Později se opatem stal Božetěch, mnich, který byl zároveň také umělcem, a navrhl přestavbu v románském stylu. Tak začala vznikat nádherná, velkorysá bazilika, nad kterou se tyčily dvě věže se zvonicemi. Slovanští mniši byli později kvůli církevním sporům vyhnáni a na jejich místo nastoupili mniši latinští. Ti pak pod vedením opata Děthrada pokračovali v budování chrámu. Ani oni však klášter ještě nedokončili. Teprve jejich nástupci, opati Silvestr a Reginhrad, kteří byli žáky francouzské umělecké školy, pak stavbu velmi rozšířili.
Za jejich působení se v průběhu asi třiceti let klášter změnil k nepoznání. Románskou stavbu proměnili v krásně vymalovanou trojlodní baziliku a přilehlé dřevěné budovy nahradili kamennými. Spolu s vývojem kultury v příštích stoletích se měnil i tento sázavský skvost. Za doby vlády posledních Přemyslovců se klášter začal rozvíjet v gotickém stylu, což vyvrcholilo za Karla IV.. Vznikl monumentální trojlodní síňový chrám, navržený pražskými mistry. Ti se na stavbě bezpochyby podepsali, některé prvky jsou velmi podobné těm, které najedeme v Praze na chrámu svatého Víta. Postavili také nové východní křídlo klausury, místa, kam se mniši chodívali modlit. Její součástí byla také nádherná kapitulní síň, která se sice nedochovala celá, přesto ze zachovaných částí je cítit, jak toto místo bylo pro klášter významné. Architekti nezapomněli zapojit také malíře, kteří bohatě vyzdobili stěny freskami.
Tento velkolepý rozvoj byl poté násilně ukončen v době husitských válek. Nedokončený zůstal gotický kostel z rudého pískovce. Ačkoli pro mnoho klášterů znamenalo období husitů naprostý zánik, sázavský klášter přežil. Jeho vlastníky se ale stali bohatí světští páni, kteří neměli zájem se o klášter starat, a tak až do 16. století stavba pomalu chátrala. To se změnilo po nástupu období Baroka. Benediktini po třicetileté válce získali zpět část svého majetku a zahájili barokní přestavbu chrámu. Stavitelem byl Vít Václav Kaňka, jehož podpis dodnes můžeme najít na okně krypty. Přestavěl gotickou klenbu tak, že se kostel snížil a vzniklo nové průčelí.
Velkého rozmachu se pak sázavský klášter dočkal v době působení ambiciozního opata Václava Košína z Freudenfeldu, který spolupracoval dokonce se známým architektem Ignazem Dientzenhoferem. Nechal také vytvořit nové fresky malířem Janem Karlem Kovářem. V roce 1785 pak nastal další úpadek. Josef II. se rozhodl klášter zcela zrušit a tak se stal opět majetkem zámeckých pánů. Ti stavbu upravili za účelem pohodlného bydlení. V 19. století pak Jan F. z Neuburgu nechal postavit vyhlídkovou věž, opatřil budovu neorenesanční fasádou a nechal zabílit klášterní fresky.
Dějiny sázavského kláštera jsou opravdu fascinující. Najdeme zde střípky historie naší země ze všech období, od pravěku až po současnost, a tak rozhodně stojí za to, ho navštívit a prozkoumat!